www.mikovice.eu

K1.png
  • Increase font size
  • Default font size
  • Decrease font size
  • default color
  • blue color
  • green color
    
     První pokusy o založení kapely se datují už do počátku 90. let, kdy se bratranci Zdeněk a Antonín Staškovi a Jan a Tomáš Ilíkovi v rámci rodinného muzicírování střídavě snažili o společné hraní i o doprovázení Hradišťánku. Dokonce fungovala i první „mladoburčácká“ muzika. Jak to ale u mladých kapel bývá, horké hlavy začaly mít navrch nad muzicírováním, a tak to nakonec moc slavně nedopadlo.
    
     Vznik současné muziky se vlastně téměř přesně kryje s oslavou třicátých narozenin Burčáků v roce 1996. Tehdy na balkoně kulturáku postával šestnáctiletý Jindřich Navrátil, o folkloru nevěděl vůbec nic, ale zalíbilo se mu to. No a už o pár týdnů později vystoupila rodící se kapela Mladí Burčáci na předvánoční besedě u cimbálu s krátkým programem a novým basistou, bez kterého to do té doby nešlo. V pěti lidech a se spoustou chuti začala doba hledání muzikantského vkusu, postojů, inspirací a vzorů. Studnicí většiny toho dobrého i horšího se stali samozřejmě Burčáci, se kterými jsem v té době trvale hrával a měl možnost dokonale poznat.
    Následovala doba překotného rozvoje, ale také poznání, že v pěti lidech to asi dlouho nepůjde a ani to moc nezní. A tak postupně přicházejí posily – po Martinu Kučerovi to byl Jakub Tomala a Radim Ovsík, kteří nakonec rozšířili sestavu na sedm stálých členů. Začíná i spolupráce s řadou souborů, hodařů, muzikantů a zpěváků a hlavně stovky a tisíce společných hodin v dobrém i ve zlém, doma i na cestách. Časté bylo vzájemné dobírání, kdo je „ocelovým jádrem“ kapely. Různilo se to podle toho, jak kdo v ten čas zrovna studoval, kašlal na to, byl zaláskovaný, cestoval nebo měl jiné aktivity. Přišly odchody i návraty muzikantů, dobré i slabší časy, …no a dnes mají Mladí Burčáci na krku první (a snad ne poslední) muzikantský křížek.

     Členové kapely

Zdeněk Stašek – prim, Tomáš Ilík – terc, Jan Ilík – obligát, Jakub Tomala – viola, Antonín Stašek – cimbál, Radim Ovsík – klarinet, Martin Kučera – basa

     Naše vzory a idoly

     Tak jako se malé děcko učí nápodobou dospělých a snaží se být jako oni, tak jsme se celá léta učili od Burčáků i my (Já sám jsem se chtěl, ještě s plenkami v punčocháčích, stát strýcem Dušanem a vytrvale jsem hrál na dvoře na basu z metly a zpíval při tom vlastní popěvky). Nejenom jak zahrát tu nebo onu písničku, ale jak se u hraní chovat, co je důležité a co jenom pozlátko, na koho a na co si dát pozor a na co si naopak pozor nedávat. Byla to velice zajímavá a příjemná škola, někdy až moc. Když jsme potom zakládali naši kapelu, dali jsme si jméno Mladí Burčáci – jméno, které k mnohému zavazovalo, protože udržet laťku, kterou za 30 let Burčáci v mnoha směrech nastavili, bylo moc těžké. A je dodnes. Ne vždycky vyznívají srovnání jen lichotivě, ale lepší se to.
 
    Mnoho „zavedených“ kapel nepustí mezi sebe mladé muzikanty, snad ze strachu z konkurence nebo generačních rozporů. Burčáci byli sice opatrní, než si nás pustili k tělu, ale potom to udělali s o to větší samozřejmostí. Dali nám šanci a neotrávili nás hned na začátku. Nechali nás nasáknout svým „burčáctvím“ a my je za to máme ze všech nejraději.


     (Plenky už nenosím asi třicet let, ale Dušanem bych se chtěl někdy stát i dnes.)

Zdeněk Stašek

     Více z historie tohoto spolku můžete opět najít v práci Jakuba Tomaly, zde.
 
Přihlášení

Z galerie...

Vložit příspěvek